Z historie požární ochrany v Odrách Se slovem oheň – požár se v historii našeho města setkáváme brzy po jeho vzniku. V r. 1241 a pak v r. 1253 bylo město úplně vypáleno nepřátelskými nájezdníky. Jednalo se o slovanskou osadu Vyhnanov, která ležela na levém břehu řeky Odry pod Pohořským kopcem. Nová osada již pod názvem Odry vznikla na pravém břehu Odry v prostoru dnešního náměstí. Avšak i toto město prý podle Zimmermanovy kroniky v r. 1581 lehlo popelem. Tato domněnka se zakládala na tom, že při kopání základů nových staveb se našly silné vrstvy zuhelnatělého popela. Oderským občanům ale i panství velmi záleželo na tom, aby město bylo chráněno před požáry. Město hlídali noční hlídači z radniční věže, ze které měli dokonalý rozhled na celé město. V dochované české pergamenové listině z r. 1555 zavazuje se oderský pán přispívati na nočního trubače, V listině jo uvedeno: “Já, Jan Tomáš ze Zwole a na Odrách, dědičný pán statku oderského, k věčné paměti známo činí, že k rozšíření obecného dobrého v městě Odrách, vzhlednúce na snažné prosby moudrých a opatrných měšťan oderských, tuto jim obzvláštní milost činím a tímto listem nadávám a dávám, aby při témž městě stráž a tím bedlivěji vedena i v noci opatrována držána byla, zvláště z strany nešťastné příhody lidské, totiž ohně i jiných neřestí, aby trubače na věži chovati mohli, který by na zámek i na město zření a opatrnosti měl, jakž předešle bývalo, taktéž Jim i erby a potomky svými dvanácté zlatých vydávati máme •••!” V té době platilo město čtyřem hlídačům ročně 18 zlatých (po 4 1/2 zlatých). Později byla odměna hlídačům podstatně zvýšena a dosáhla 40 zlatých. Mnoho ohňů vznikalo také neopatrným více a více se rozmáhajícím kouřením tabáku. Proto v císařskokrálovském cirkuláři moravského a slezského gubernia se vyhlašuje: “Aby se od dlouhého času tak tuze se rozmáhajícímu a již dávno zapovězenému kouření tabáku na nebezpečných oheň lehce pochytujících místech, veřejných ulicech a placech doukladně úpor vstavěl, zapotřebí se vynachází, aneb již v cirkuláři prošlý zákaz zase obnoviti a tímto vůbec v známost zavésti i žel kouření tabáku v chlévech a maštalích, stodolách, v schráníštích sena a dříví, na hůrách a půdách, lešeních placech, kdežto dříví k palivu a stavění se ukládá, na mostech, mezi a vnitř v jarmarečních budkách, pak ve skladech kupeckého zboží nebo orkafů a magaoinech, kdež oheň lebce chytající materiál a nářadí složeno jest, konečně pak na ulicích a veřejných place zapovězeno jest Také na represálie bylo pamatováno proti těm, kteří zákazu nedbali: ” trest na těle nebo pokuta na penězích ukládati se bude”. Roku 1784 uzavřelo město smlouvu s fulneckým kominíkem, podle níž měl vymetat komíny 4x ročně. Ten však své povinnosti vykonával nedbale a komíny vymetal jen 3x do roka. Proto s ním město smlouvu zrušilo a požádalo o provádění těchto prací opavského kominíka Daniela Kostackého. Mnoho však tím nezískalo, poněvadž tento odstoupil část Oder a Nové město opět kominíku fulneckému. 0 důležitosti kominických prací svědčí ta skutečnost, že kominici a jeho pomocníci byli osvobozeni od vojenské služby. Na práci kominíků úřady přísně dohlížely a vydaly pro ně mnoho předpisů: “0 jistotném čištění komínů, spořivých ohnišť, dymníků a průtahů na kouř.” Mimořádnou pozornost věnoval požární ochraně císař Josef XI., jak o tom svědčí zemský požární řád ze dne 24.1.1787. 0 zveřejnění a provádění tohoto nařízení musel být proveden písemný výkaz. Poněvadž v Odrách došlo ke zpoždění provedení tohoto nařízení, muselo město zaplatit krajskému úřadu peněžitou pokutu. V tomto požárním řádu bylo 14 článků, ve kterých byly přesně určeny povinnosti všech občanů při vzniklém požáru. Požáry však i nadále ohrožovaly majetek i životy obyvatel města. Bylo proto nutno uvažovat o účinnější ochraně. Poněvadž většina domů byla ze dřeva, bylo při vzniku požáru třeba se obávat katastrofy, protože nebylo možné majetek měšťanů a dobytek rychle vyvést dvěma úzkými bránami ven. Nejvíce byla ohrožena dolní část města u kostela, kde se ještě nacházely staré hřbitovní zdi. Tyto velmi ztěžovaly vjezd i výjezd. Město proto obdrželo od panství povolení, aby na věčné časy byla vylámána ve zdi brána do panské “Jelení zahrady”, aby se tak občané při vzniku požáru mohli zachránit. K rychlému obstarání vody byla prastará studna na vytahování vody na náměstí přestavěna na pumpu. Nad městskou radnicí se rovněž nacházela výtoková studna, která vedla do dřevěné kašny. Tato dřevěná kašna byla v r. 1811 přebudována na kamennou. Poněvadž přebudováni této kašny, byla dobrá, užitečná a trvalá věc a měla sloužit všeobecnému blahu, povolila hraběnka Schlabrendorffová, aby robotnickými povozy byl na stavbu dovezen kámen a věnovala 50 zlatých v důvěře, že město tuto skutečnost neopomene a i nadále ke vzájemné spokojenosti bude pánský pivovar a palírna zásobována tekoucí vodou. V téže době město zakoupilo 2 stříkačky. Odstraněním hřbitovních zdí u kostela vzniklo volné prostranství a na tomto místě byla postavena kůlna pro stříkačky a hasičské nářadí. Byla to vlastně první hasičská zbrojnice. Ironií osudu byla však ta skutečnost, že tato zbrojnice v r. 1835 vyhořela. Na témže místě byla postavena opět dřevěná zbrojnice, která však v r. 1864 byla přebudována a bylo použito nehořlavých materiálů. Za přestavbu město zaplatilo 800 zlatých. Tato stará zbrojnice po dalších stavebních úpravách slouží svému účelu až do dnešního dne. Je 17. duben 1866, jedna hodina po poledni. V tuto dobu byli oderští občané vyděšeni zvoněním, troubením a křikem. V domě čp. 269 na horním předměstí (nyní jeto ulice 1. máje) u kováře Josefa Günthra vypukl požár. Silný jižní vítr přenesl oheň na vedlejší domy číslo 268, 267, 266, 265, 263, 262, 261, 260 a 259 a všechny lehly popelem. Mostská i pánská stříkačka přijely sice na místo, ale v nastalém zmatku se mnoho nepořídilo, poněvadž každý chtěl jen komandovat a hašení požáru nebylo řádně a jednotně řízeno. Podařilo se však zachránit dům číslo 258 a tím bylo zamezeno v pokračování požáru. Zmatek a zděšení se vsak ještě zvýšilo, když ve 2 hodiny přišla zpráva, že na levém břehu řeky Odry hoří střelnice, hospoda a přilehlé stodoly. Paní Anna Gabrielová, rozená Rollederová, manželka majitele hostince na Střelnici, ve snaze zachránit co nejvíce majetku, se několikráte odvážila vběhnout do hořící budovy a na půdu. Při posledním pokusu byla však zachvácena plameny. Přítomnými lidmi byla sice z plamenů vynesena, ale za 18 dni v hrozných bolestech z utrpěných popálenin zemřela. Při tomto ničivém požáru vyhořelo celkem 13 obytných domů a 22 stodol. Pro požárem postižené občany byla již dne 21. dubna obecními radními uspořádána sbírka na mírnění jejich škod. Obec rovněž zakázala stavět znovu stodoly, které až dosud bez pořádku byly postaveny mezi střelnicí a řekou Odrou. Tyto pak byly stavěny ve dvou řadách podél řeky. Obec po tomto požáru pořídila novou účinnější stříkačku a 30 košů na vodu, které byly zakoupeny z obecních přirážek daním. Tento ničivý požár znovu jasně ukázal, Jak je nutný dobře řízený a organizovaný zásah při vzniklém požáru. Pod vedením nejstaršího radního Josefa Scherzera bylo na schůzi městské rady rozhodnuto založit v Odrách organizovanou požární ochranu. Dne 6. července 1866 byly projednány a přijaty stanovy požární ochrany a prvním velitelem byl zvolen první radní továrník Julius Gerlich. Do požární ochrany vstoupilo 64 členů, kteří platili měsíční příspěvek 20 krejcarů. Velitel Julius Gerlich vykonával svou funkci do roku 1869. Ve výzbroji tehdejší požární ochrany byly 2 vozové stříkačky, které byly vyrobeny v Novém Jičíně, jedna stříkačka (nepojízdná) na káru, jedna nová vídeňská stříkačka se dvěma hadicemi, vůz na vodu, vůz na nářadí, trojdílný zasouvací žebř, 65 věder na vodu, 14 závěsných žebřů a jiné drobné hasicí zařízení. Dobré vybavení, soustavné doplňování lepši výzbrojí, vycvičené mužstvo, kázeň, pořádek a schopní velitelé pak zajišťovali v následujících letech účinnou pomoc při požárech a ochraně majetku nejen oderských, ale i okolních občanů. Na základě nařízení požární policie ze dne 2. února 1873 byl v Odrách dosavadní požární řád přepracován a 30. dubna 1873 byl městským zastupitelstvím schválen a dán do tisku. Sbor dobrovolných hasičů v Odrách byl v této době součástí Moravského svazu hasičstva. Avšak v r. I876 za vedení Josefa Scherzera z něj vystoupil a stal se členem Slezského hasičského svazu. Požární řád byl znovu upraven. V této době obdrželi oderští hasiči 80 nových přileb, které měly lesklé mosazné kování s vysokým hřebenem. V r. 1879 povolilo městské zastupitelstvo zřízení dvou vodních nádrží pro požární účely a upravilo starý vodovod tak, aby jej bylo možno používat při požárech. U požárních zbrojnic byl postaven vysoký sloup na sušení hadic. Město pak nařídilo všem majitelům domů, aby komíny opatřili lapači jisker. Dále vydalo nařízení, že z každého domu se musí dostavit alespoň jedna osoba s hasicím nářadím. Na základě zemského zákona z 6.12.1882 musel každý zdejší podnik platit pojistné Zemské požární ochraně. Z tohoto pojistného dostávali hasiči, kteří byli při požáru zraněni. a při úmrtí i jejich pozůstalí, 2 % z pojistného objektu. V r. 1891 slavil Sbor dobrovolných hasičů v Odrách 25. výročí svého trvání. Oslav se zúčastnilo 25 okolních sborů se 300 hasiči. V r. 1894 dal spolek zřídit na nově budovaném městském vodovodu 21 hydrantů. Tlak vody činil 7,5 atmosfér. Tyto hydranty velmi ulehčovaly práci a umožňovaly rychlý a účinný zásah při hašení požárů. Aby hadice vydržely tento vysoký tlak, musely být zakoupeny silnější a pogumované. Dne 2. prosince 1898 u příležitosti 50 leté vlády Jeho veličenstva císaře Františka Josefa I. zřídil spolek císařský jubilejní podpůrný fond, ze kterého dostávali dva chudí členové spolku finanční podporu. Současně se spolek prohlásil i kolonou Červeného kříže a jeho posláním bylo pomáhat raněným v případě války. Slezské hasičstvo mělo svůj počátek vlastně založením hasičského spolku v hlavním městě Vévodství Slezského v Opavě v r. l86l. Zakládání dalších spolků ve městech a vesnicích se pak rychle šířilo, takže v r. 1887 jich bylo již 128. Všechny tyto spolky patřily do Moravsko-slezského hasičského svazu. Dne 15. srpna 1886 na 16. sjezdu delegátů tohoto svazu bylo vytvořeno 33 okresních svazů. Na území Slezska bylo vytvořeno 11 okrsků s čísly od 23 do 33. Poslední 33. okrsek tvořily soudní okresy Odry a Vítkov se sídlem ve Vítkově. Okrskovým velitelem byl jmenován Johann Hanke, velitel SDH ve Vítkově. Jeho zástupcem byl Karel Schneider, velitel SDH v Odrách. Úkolem svazu bylo: 1. rozšiřovat a podporovat hasičstvo podle směrnic svazu 2. vést a školit hasičské sbory teoreticky i prakticky 3. podporovat zemský svaz v jeho činnosti 4. vzájemně se podporovat v boji proti živelným pohromám a dalších základních povinnostech. Do okresního svazu Odry – Vítkov patřilo 15 hasičských sborů. Byly to: Hynčice, Heřmanice, Heřmánky, Kamenka, Kunčice, Odry, Březová, Klokočov, Nové Lublice, Horní Vikštejn, Radkov, Svatoňovice, Čermná, Vítkov-město a Vítkov-továrna. V r. 1894 odloučily se slezské hasičské sbory od Moravsko-slezského svazu a utvořily samostatný Svaz slezského hasičstva s 12 okrsky. V r. 1895 se soudní okresy Odry a Vítkov rozdělily a Odry vytvořily samostatný Okresní svaz hasičstva pod číslem 10. Tento svaz měl samostatnou inspekční činnost o podpůrnou pokladnu. K tomuto desátému oderskému okrsku patřily obce: Dobešov, Hynčice, Heřmanice, Heřmánky, Jakubčovice, Kamenka, Kunčice, Mankovice, Nová Ves, Odry, Vražné, Tošovice, Slezské Vlkovice a z vítkovského okrsku hasiči z Klokočůvku. Oderský okrsek měl v r. 1897 6 čestných členů, 78 členů přispívajících a 575 členů činných. Z tohoto počtu bylo 135 lezců, 269 stříkačů, 57 ochranářů a ll4 Šarží. Okrsek vlastnil v té době5 pojízdných stříkaček s hadicemi, 3 stříkačky bez hadic, 11 nepojízdných stříkaček s hadicemi, 21 malých stříkaček, jeden hydrofor, 3 173 m normálních hadic, čtyři vozy na hadice, vůz na nářadí, dva kombinované vozy na nářadí a dopravu hasičů, pět posouvacích žebřů, 29 nástavných, 10 střešních, 20 hákových žebřů a lékárničku. Oderský okrsek obdržel v r. 1897 od Zemského hasičského svazu subvenci 7 382 zlatých. V r. 1900 činila tato subvence 1 090 zlatých. Tyto subvence byly pak podle potřeb rozdělovány na jednotlivé sbory. V r. 1899 bylo v oderském sboru 74 členů, bylo konáno 6 cvičení, byly 2 požáry. Sbor měl 3 pojízdné stříkačky a 650 m hadic. V témže roce založil oderský rodák obchodník hedvábím Augustin Herzmanský fond chudých s vkladem 10 000 zlatých, z něhož obdrželi hasiči 300 zlatých. V r. 1906 slavili oderští hasiči 4O. výročí svého trvání. Toto výročí se stalo pro celé město významnou událostí a město tonulo v záplavě vlajkové výzdoby. Po hasičském cvičení byl uspořádán koncert ve Skalních sklepech. Spolek měl tehdy 80 mužů. V tomtéž roce byl uspořádán první samaritánský kurs. V něm se vyškolilo 6 mužů z oderského hasičského sboru. Úspěch kursu dal podnět k ustavení samostatného samaritánského oddílu, jehož činnost však byla přerušena první světovou válkou a znovu byla obnovena po válce v r. 1924.

V r. 1931 bylo sborem zakoupeno starší nákladní auto za 23 000 K. Později byla zakoupena i motorová stříkačka a auto bylo přestavěno na požární vůz.

Žehnání hasičského auta na Náměstí. Nápis na autě „dobrovolní hasiči Odry“. Celkový náklad činil cca 60 000 K. 11 000 K bylo zajištěno veřejnou sbírkou mezi občany. Na pomoc a podporu svých členů a na doplňování výzbroje založil SDH tyto fondy: 1. Jubilejní fond – byl založen již v r. 1898. Základní fond tvořil jednorázový příspěvek 1 zl při vstupu za člena. Fond poskytoval o vánocích podporu chudým členům nebo jejich rodinným příslušníkům. V r. 1926 měl tento fond 5 070 K. 2. Fond pro výstavbu rodinných domků – byl založen v r. 1912 a v tomto roce měl na svém kontě 8 419 K. 3. Výzbrojní fond – byl založen v r. 1926 a jeho finanční konto činilo 11 805 K. Po dobu německé okupace podléhalo hasičstvo německému policejnímu aparátu. Ihned po okupaci pohraničního území nařídila německá policie důkladnou prohlídku všech domů, Zjišťovalo se, zda jsou čisté půdy, nouzové osvětlení a nářadí k hašení požáru. Inspektoři hasičských okrsků přísně dohlíželi, jsou-li řádně dodržována a plněna požární a stavební nařízení. Tak vlastně záměrně připravovali občany na válečný stav. Veškerá nařízení pro hasičské sbory vydával Okresní úřad v Novém Jičíně. V době války byli hasiči zapojeni do válečné pomoci bojujícímu Německu. Hasiči prováděli sbírky ve prospěch válečné zimní pomoci, organizovali sběr odpadových hmot, kovů a také peněžité i věcné sbírky pro vojáky, vdovy a pozůstalé po padlých. V závěrečných bojích vyhořelo v Odrách několik domů a asi devět desetin jich bylo poškozeno. Válečné škody byly velké. Také na životech bylo mnoho obětí. Při osvobozování města položilo za naši svobodu život 22 sovětských bojovníků. ♦ ♦ ♦ ♦ Po osvobození Oder dne 7. května 1945 byla situace žalostná i na poli požární ochrany. V prvých dnech po osvobození tu nebyl nikoho, kdo by se o požárnictví staral. Bylo tu dost jiné důležité práce. Brzy se však bývalí hasiči začali zajímat o požární ochranu. Hasičská zbrojnice byla značně poškozena dělostřeleckým zásahem. Oprava byla provedena začátkem roku 1947 nákladem 16 920 Kč. Daleko horší však byl stav ve výzbroji a výstroji. Výzbroj byla z větší části zcizena a zničena. Auto spolku zn. Steyer bylo nalezeno na Nádražní ulici v tak žalostném stavu, že se již nedalo opravit. Z inventáře ve zbrojnici zůstala přenosná stříkačka značky Flader, jeden dvoukolový dřevěný vysouvací žebř, jedna ruční stříkačka a několik dílků starých hadic. To bylo tedy vše, co bylo zachráněno z bývalého inventáře. Přes veškeré materiální potíže sešlo se dne 26. června 1945 v Dělnickém domě 30 příznivců a zájemců o požární ochranu na ustavující schůzi nového českého hasičského sboru. Do čela byl postaven Karel Obšil, jeho náměstkem byl zvolen Jan Rokovský, jednatelem Boh. Kliment, pokladníkem Vilém Buchta, vzdělavatelem František Trojčák, velitelem J. Kedroň, zástupcem velitele František Grünwald, zbrojíř M. Minarčík, četařem František Bartoš a Josef Vybíral a samaritánem Josef Šustek. Nově ustavený sbor se pustil s chutí do práce a již 30. července 1945 konal své první apelové cvičení. Stříkačka zn. Flader byla opravena nákladem 2 780 Kč a dána do provozu. Fond národní obnovy přidělil sboru jeden vůz – platon, na kterém byla stříkačka při cvičeních nebo k ohni dopravována. Doprava se děla tak, že členové sami táhli vůz, později bylo používáno koní, které sboru ochotně půjčoval p. Lapčík. Většina členů obnoveného spolku v minulosti v požární ochraně ještě nepracovala, proto je bylo třeba školit a cvičit. Pomoc a podporu našli v Gudrichově obvodní jednotě v Opavě. Odtud obdrželi oderští hasiči stanovy, řády, odbornou literaturu a dále se řídili pokyny, které byly uveřejňovány v časopise “Slezský hasičský věstník”. Koncem roku 1945 čítal oderský sbor 17 členů činných a 16 členů přispívajících. Dno 15. února 1946 zúčastnili se oderští hasiči hašení požáru v Loučkách. K požáru však přijeli velmi pozdě. Za tento pozdní příjezd byli veřejně kritizováni i MNV. Svůj pozdní příjezd omlouvali tím, že museli stříkačku na voze dopravovat ručně a pěšky. Požádali proto MNV, aby jim zakoupil auto na dopravu stříkačky, potřebnou výzbroj a výstroj pro 20 mužů. MNV vyhověl tomuto požadavku a zakoupil od autodopravce A. Peprného starší auto, které bylo přestavěno na požární vůz. Pohotovost a akceschopnost sboru se značně zvýšila. Avšak ve druhé polovině roku 1947 a pak v roce 1948 činnost značně ochabla, hlavně iniciativa členstva byla na nízké úrovni. Členská základna se snížila na 23 Členů a spolkový život ustával. Tato úmrtní činnost byla způsobena tím, že mezi vedoucími funkcionáři docházelo k osobním nesrovnalostem a rozporům. Tuto neutěšenou situaci musel řešit i MNV, který se pak obrátil s výzvou na veřejnost o posílení členské základny hasičstva. Akce se setkala u občanů s porozuměním a členská základna se zvýšila na 30 mužů a 7 žen a činnost sboru se opět oživila. 0 nábor nových členů se hlavně přičinil Stanislav Šimek.

Náš první hasičský vůz zn. PRAGA pohled do požární zbrojnice. Dne 7. srpna 1949 byl slavnostně vysvěcen nový agregát a současně bylo pod záštitou MNV uspořádáno manifestační cvičení spojené se soutěží “O putovní pohár města Oder”. Pohár daroval MNV za tím účelem, aby se pozvedla popularizace a činnost hasičských sborů. Prvním vítězem této soutěže se stalo družstvo hasičského sboru z Kamenky. V r. 1950 dochází ke změně a reorganizaci hasičstva podle nového požárního zákona. Hasičské sbory byly přejmenovány na místní jednoty Československého svazu hasičstva. V tomtéž roce zakoupil MNV starší nákladní automobil zn. “Opel Blitz”, terý byl přebudován na vyhovující krytý požární vůz. Celkový náklad činil 440 000 K.

Dne 14. listopadu 1950 byla na střechu zbrojnice instalována silná elektrická Siréna.

Značné oživení spolkové činnosti se datuje od r. 1951, kdy do vedoucích funkcí byli zvoleni nadšení a obětaví členové, kterým práce v místní jednotě Československého svazu hasičstva se stala opravdovou ctí a vyznamenáním. Tato úspěšná a vzorná práce byla častokráte odpovědnými činiteli oceněna a kladena za vzor jiným spolkům a organizacím. V okresním měřítku si vybojovala oderská jednota nesporné prvenství a řadila se mezi nejlepší jednoty ostravského kraje. Hasiči se rovněž velmi aktivně zapojili do akce “Zvelebení města” a odpracovali stovky brigádnických hodin. Pro spolkovou a schůzovou činnost byla naší organizaci přidělena MNV místnost na Kostelní ulici. Vybavení bylo pořízeno vlastními prostředky. Po vydáni nového požárního zákona v r. 1953 byla organizace hasičů přejmenována na Československý svaz požární ochrany. V obcích a městech tak vznikly Místní jednoty požární ochrany. Upustilo se rovněž od názvu “hasič” a zavedl se název “požárník”. 0 dobré práci žen v požární ochraně- svědčí ta skutečnost, že státní rozhlas dne 28. Července 1953 provedl rozhlasový záznam o práci žen v Odrách a tento záznam byl pak vysílán celostátním rozhlasem. V r. 1954 se osamostatnil závodní požární sbor v n. p. Optimit a pracuje pak pod názvem “Závodní jednotka požární ochrany Optimit Odry”. Mimořádnou pozornost věnovali oderští požárníci preventivnímu předcházení požárů. Prohlídky budov, žňové hlídky, školení a přednášky, řádná údržba, doplňování výzbroje a práce s mládeží způsobily, že počet požárů značně poklesl. Do inventáře hasičů přibylo v roce 1956 kompletně vybavené auto Tatra 805 pro dopravu zasahujících hasičů.

Dno l4. dubna 1959 se podrobili členové přísným zkouškám o získání odznaku “Vzorný požárník”. Odznak získalo 15 požárníků. V r. 1960 bylo provedena územní reorganizace. Vítkovský okres byl zrušen a Odry byly včleněny do okresu Nový Jičín. Do okresního výboru ČSPO byli za Odry zvoleni Josef Krpela a Petr Paník. Rozhodnutím okresního výboru byl místní jednotě ČSPO v Odrách přidělen osobni vůz zn. Tatra 30 a vyměněn za požární vozidlo Praga, které bylo přiděleno do Bílova. Dne 23. srpna 1963 postihlo naši organizaci tragické neštěstí. Při motocyklové havárii nešťastně zahynul předseda Bohumír Tománek. V čele organizace stál od r. 1951 a obětavě a nezištně pracoval plných 12 let. Funkci předsedy po něm převzal člen výboru Václav Váhala. V tomtéž roce došlo i k ustavení závodní jednoty ČSPO i na Státním statku v Odrách. Dno 17. ledna 1964 došlo v Odrách k jednomu z největších požárů v historii našeho města. Od zazděného komínového trámu v pravém křídle zámku vznikl v pozdních večerních hodinách požár, který ani úsilím, obětavým a odvážným zásahem místních a mnoha okolních požárních sborů se nepodařilo uhasit. Hašení požáru ztěžoval velmi silný mráz a též i nebezpečí zřícení stropů a celého prvního poschodí. Bohem noci celý zámek vyhořel.

Požárem zámku utrpělo město nenahraditelnou ztrátu, poněvadž historie zámku byla po celá staletí úzce spjata s historií a životem ve městě. V budově zámku měl své sídlo MěstNV, SNB, osvětová, kulturní a školská zařízení. Městu vznikla tedy další velká starost, najít pro tyto instituce nové provizorní umístění. Vzhledem k tomu, že škody vzniklé tímto požárem byly obrovské a nebylo pro obnovu zámku finančních prostředků a stavebních kapacit, byly ruiny dne 6. Června 1966 odstraněny. Dnes na místě bývalého zámku stoji obchodní dům “Odra”. V r. 1955 byly rozhodnutím ÚV ČSPO zrušeny závodní jednoty a členové byli převedeni do místních jednot. Ze Závodní jednoty v Optimitu přešlo do naší místní jednoty 30 mužů a 2 ženy, ze závodní jednoty ze statku přešlo 9 mužů. Po připojení těchto členů měla naše místní jednota k 1. listopadu 1955 celkem 95 členů. Brzy se však ukázalo, že pro vysoký stupeň požárního nebezpečí je nutno zřídit přímo na závodě požární jednotku z povolání. V r. 1958 dochází proto ke zřízení “Závodního požárního sboru Optimit Odry”. Tento požární sbor je nejen dobře vyškolen, vycvičován a odborně veden, ale vlastní i tu nejmodernější současnou požární techniku. Tím spolehlivěji zajišťuje nejen vlastní požární bezpečnost závodu, ale velmi pohotové a účinně pomáhá i při požárech ve městě i v širokém okolí. Jejich pomoci a velmi dobré úzké spolupráce si náš městský požární sbor velmi cení a je jim za ni vděčný. Funkci velitele požárního sboru v Optimitu vykonává od 1.6.1975 por. Jaroslav Švabík. Na rok 1966 připadlo 100. výročí založení požární ochrany v Odrách. Oslavy však byly přesunuty až na následující rok, poněvadž v r. 1966 probíhaly v Odrách velkoryse oslavy 100. výročí založení Optimitu, nejstaršího gumárenského závodu v ČSSR. Vlastní oslava 100. výročí založení naší organizace se konala pak ve dnech 10. a 11. června 1967 v Dělnickém domě za velké účasti stranických a veřejných orgánů a početné účasti požárníků ze širokého okolí. Naše organizace obdržela při této příležitosti čestný diplom ONV a vyznamenání 0V ČSPO v Novém Jičíně. Řada našich členů obdržela rovněž vysoká vyznamenání za vzornou obětavou a dlouholetou činnost. Druhý den pokračovaly oslavy soutěží “0 putovní štít města Oder”, V tomtéž roce 1967 se akceschopnost a účinnost při požárech podstatně zvýšila tím, že naší jednotě byl přidělen cisternový vůz zn. “ZIL” a vysouvací kovový žebř.